Byli jste se někdy podívat v Dolním Posázaví? A pokud ano, cestovali jste tudy vlakem z Čerčan směrem do Světlé nad Sázavou? Tato vlaková trať patří mezi nejatraktivnější železniční koridory v celé Evropě a toto je zřejmě také jeden z důvodů, proč se tudy občas prohání nostalgické parní lokomotivy, přezdívané Posázavský Pacifik. Parním lokomotivám se docela daří, na to, že je lidé vyráběli již před více než dvěma sty lety, spatříte je nejen v Posázaví, ale i na jiných tratích v republice. Zajímavé ovšem je i to, když si uvědomíte, že také museli v době před dvěma sty lety existovat konstruktéři, kteří dokázali navrhnout do výroby ocelové součástky vykonávající vzájemný pohyb, jako je například parní píst.
Aby se píst mohl pohybovat uvnitř válce, musí být oba kusy materiálu zhotovené s mimořádnou přesností, a to není jen tak. Kdybyste na tuto práci vzali obyčejný vrták, ten by zhotovil excentrický otvor s hrubým povrchem a píst by se ve válci zadřel. Musíte na to jít jinak, nasadit nejprve výhrubník a poté stavitelný výstružník.
Stavitelné výstružníky zaujímají jiný tvar v porovnání s vrtákem, především nejsou osazeny pouze dvěma protilehlými břity na konci šroubovice, ale mají po svém obvodu řezných břitů mnohem víc. Tím pádem se lépe nástroj vede napříč otvorem a dosahuje se výrazně vyšších přesností, co se týče kruhovitosti, jakosti povrchu i přesnosti zhotoveného rozměru otvoru. Díky výstružníkům lze tedy zhotovit například lokomotivu a využívat ji pro nostalgické jízdy krásnou krajinou, ale domníváte-li se, že jde stejně jen o zastaralý technický model kolejového vozidla, a že dnes lokomotivy nepohání parní stroj, pak byste měli vědět, že tyto dopravní prostředky mohou vyvinout cestovní rychlost pře dvě stě kilometrů v hodině, a to rozhodně není něco, za co by se měli výrobci parních lokomotiv stydět.