Každý určitě chce bydlet důstojně. A vybere si byt. Jedním z důvodu může být, že je v podstatě levnější. Ať už pořizovací cena anebo i náklady na energie. Dalším může být i to, že ví, že starost o dům je mnohem větší, kolem domu se musí běhat, a tak nějak mu vyhovuje spíš městský styl života a klid, že nemusí řešit střechu, okna. Nemusí řešit zahradu, plot a vlastně hodně času tráví v práci, na výletech, někde s kamarády anebo raději lenoší. Konec konců bazén nemusí mít vlastní, stejně je o to starost a je to nákladné…
A může si jít zaplavat do městského bazénu a v létě třeba na přehradu či koupaliště. Nicméně hledat si vlastní? Hypotéka je přeci jen drahá, ale když si to propočítá, hypotéka se může rovnat ceně nájmu za stejné bydlení ve stejné lokalitě toho samého města. Vyplatí se v podstatě i hypotéku pojistit, kdyby člověk onemocněl a nemohl po nějakou dobu splácet. Je výhodou, že si byt může pak upravit dle svého, podle svého si vymalovat, navrtat poličky, upravit podlahy. Změní si kuchyňskou linku, což u pronájmu nemůže. A vlastně cena jeho majetku roste.
Pronájem se spíše asi hodí pro lidi, kteří na hypotéku nedosáhnou. Anebo pro lidi, kteří stejně ví, že zde v tom daném bytě se natrvalo nechtějí usadit. Že jim prozatím postačí menší byt, že třeba ví, že se časem chtějí přestěhovat do jiného místa a zatím se netouží usazovat. Třeba si ve větším městě pronajmou jen pokoj, jde o sdílené bydlení. Obecně platí, že čím větší byt, tím je dražší. Ale také i to, že když se nachází ve velkém městě, tak je dražší než v menším. Praha je na tohle šílená. Nejen drahé nájmy, ale hodně drahé byty. Pokud je člověk v pronájmu, někdy si majitel bytu nepřeje domácího mazlíčka. Maximálně povolí křečka či rybičky. Nakonec asi ideální je si pořídit svůj vlastní a pěkný byt a někde mimo Prahu.